Na dětech vidíme, jak stárneme. V duši jsem pořád ta dvacetiletá holka, ale když se hlavně ráno podívám do zrcadla, vidím unavenou ženu s vráskami, suchými vlasy a očima, které odrážejí všechny radosti i starosti mého života. Má dcera jde do první třídy. Už je při té myšlence se mi oči plní slzami. Je to další období, podobně jako vstup do mateřské školky, kdy mám pocit, že ji ztrácím.

Po kom má jen vkus

Protože se snažím vést dceru k soběstačnosti, tak jsem se rozhodla, že ji nechám, aby si vybrala aktovku do školy sama. Věřím, že má stejný vkus jako já. Trošku jsem se bohužel spletla. Ale nedávám na sobě nic znát, chci, aby věděla, že mé slovo platí, a já své rozhodnutí nezměním. Dcera si nevybrala jako jiné děti aktovku s nějakými dětskými motivy, ale kožený ruksak , za který by se nemusel, styděl žádný tramp.

Je to už velká holka
4.5 (90%)2